moje knihy 2
Na západní frontě klid (Erich Maria Remarque)
Něco o autorovi:
Erich Maria Remarque ( 1898 – 1970)
Německý spisovatel a dramatik se narodil v Osnabrűcku, v rodině knihvazače. V osmnácti letech (ihned po ukončení školy v roce 1916) narukoval jako dobrovolník do armády, kde byl v roce 1918 (několikrát) zraněn. Nejen díky tomu je celé jeho dílo poznamenáno odporem k válce a antimilitarismem. Přestože se narodil v 'kolébce fašismu', popisuje ho jako "rakovinu tohoto století".
Po demobilizaci vystřídal řadu různých povolání, například působil jako redaktor v berlínském plátku "Sport im Bild", pracoval jako učitel, agent firmy s náhrobními kameny, účetní, obchodní příručí, automobilový závodník, reklamní agent a v neposlední řadě se stal světoznámým spisovatelem.
V roce 1925 se oženil s Jeanne Zambonovou (Jutta Zambona). Jejich manželství však trvalo pouze do roku 1932, kdy emigroval do Švýcarska. Po nástupu nacismu v r. 1933 byly jeho knihy vyhlášeny za "zvrhlé umění" a veřejně páleny, on sám byl vroce 1938 zbaven německého občanství. V roce 1939 emigroval do USA a v následujících letech žil střídavě v Americe a ve Švýcarsku. Po 2.světové válce se vrátil do Švýcarska a usadil se v Porto Roncu na jezeře Maggiore. V roce 1958 se znovu oženil s americkou filmovou hvězdou Paulette Goddard, bývalou manželkou Charlieho Chaplina.
Po vydání svého románu Na západní frontě klid se rázem stal jedním z nejčtenějších autorů 20. století (jen tak pro zajímavost se během 3 let prodalo 3.5 milionů výtisků). Kniha se již rok po jejím vydání dočkala filmového zpracování režisérem Lewisem Milestonem.
I jeho další romány o Německu, emigraci a 2. světové válce tuto oblibu ještě vystupňovaly, ale už nedokázaly překonat stín jeho prvního a přece veleúspěšného díla. Přes nesmírnou popularitu Remarquova díla, nelze pominout i jeho zřejmé nedostatky. Někdy až příliš vycházel vstříc vkusu průměrného čtenáře: využíval postupu triviální literatury, často opakoval motivy, uměle konstruoval dějové konflikty a nevyhnul se ani laciné sentimentalitě.
Literární druh a žánr:
Velká epika – válečný román
Tematický plán:
Námět: 1. sv.v.
Hlavní téma: myšlenky a názory „ztracené generace“
Vedlejší téma: kamarádství, nejistota, strach ze smrti…
Postavy: charakterizovány přímo i nepřímo, vyvíjejí se
Pavel Bäumer - vypravěč a hlavní postava
Albert Kropp - bývalý spolužák Pavla, jeho nejlepší kamarád
Leer - bývalý spolužák Pavla, který nosí plnovous a libuje si v děvčatech
Tjaden - největší jedlík, je pro něj snadné unikat z problémů
Stanislav Katczinsky - nejstarší, hlava jejich skupiny, Pavlův nejlepší přítel
Himmelstoss - desátník, velitel výcviku (v civilu listonoš), šikanuje, ale je zbabělec
Prostředí: západní fronta (Francie)
Jazykový plán:
Ich-forma, trochu reportáž, vulgární výrazy zvětšují napětí, naturalistické, autobiografické, používá přirovnání, gradaci, kontrast
Kompoziční plán:
Kronikářská kompozice s prvky retrospektivy
1984 (George Orwell)
Něco o autorovi:
Georgie Orwell (1903 – 1950)
- britský novinář, esejista a spisovatel
- považován za jednoho z nejlepších anglických esejistů
- témata politická, sociální, komentuje život své doby
- v ČS na seznamu zakázaných autorů – v češtině vycházel v exilu
- alegorické utopické romány: Farma zvířat (1945) – formou bajky, 1984 (1949)
- vyrůstal v Oxfordshiru; podle místní říčky Orwell pseudonym (rodina nižší vyšší střední třídy)
- vystudoval prestižní Eton; na studia si vydělával u Indické imperiální policie v Barmě
- počátky nenávisti k imperialismu, příklon k levicové politice
- prvotina: román Barmské dny (1934) – prvky ztracené generace
- po návratu do Anglie pracoval jako novinář
- žil na ulici jako tulák v nejchudších vrstvách Paříže a Londýna
- velmi se ho dotýkají politické a sociální události v Evropě
- stává se vášnivým socialistou, antifašistou a kritikem všech nedemokratických politických tendencí, prosazuje rovnost
- 1936 se jako dobrovolník zapojuje do španělské občanské války (těžce raněn)
- bojuje v legiích španělského socialistického hnutí
- odchází zklamán španělskou socialistickou doktrínou
- odmítá kapitalismus své doby, ale také sovětskou ideologii
- ve 30. letech má zlou předtuchu z rozmáhajícího se nacistického Německa
- prezentoval v románu Nadechnout se
- II. světové války se nezúčastnil kvůli vleklé tuberkulóze
- začal s obavami sledovat komunistickou Čínu a Rusko, které pod praporem míru a osvobození, upevňovali svoji moc nad svobodným lidem
- začal formovat obraz temného a nepřirozeného světa
- zemřel na tuberkulózu ve věku 46 let
- psal knihy o diktaturách komunistického typu, ale sám se cítil být socialistou
Literární druh a žánr:
Velká epika – antiutopický román
Tematický plán:
Námět: vznikající totalitní systémy (např. stalinistické Rusko)
Hlavní téma: manipulace, kritika totalitních systémů
Vedlejší téma: katastrofální stav ekonomiky po válce, hrozná životní situace lidí, udavačství, ničení lidského myšlení, záměrné falšování historie
Postavy: popisuje je převážně přímo (vzhled), ale hlavně se věnuje myšlenkovým pochodům, hierarchicky rozdělená
a) členové Vnitřní Strany
a. Velký bratr – v čele Strany, vládne velmi tvrdou diktaturou Oceánii, nikdy nemění svá rozhodnutí, má absolutní pravdu, není jisté zda existuje
i. Angsoc - oficiální ideologie (anglický socialismus)
ii. hesla – Válka je mír, Svoboda je otroctví, Nevědomost je síla
iii. Strana – Kdo ovládá minulost, ovládá budoucnost; kdo ovládá přítomnost, ovládá minulost.
b. Ideopolicie – vládní aparát, obviňuje z ideožločinu, sledování obyvatel obrazovkami na každém kroku a odposlechy, povinné manifestace pro členy Strany, výchova dětí podle Angsocu (udávají své rodiče z ideozločinu)
c. Emanuel Goldstein (Bratrstvo) – odpůrce režimu, kniha Teorie a praxe oligarchického kolektivismu (z ní se Winston dozví jak svět funguje, ale ne PROČ – zůstává nezodpovězeno v celém románu)
i. promyšlené dílo Strany – past ideopolicie (odstranění myslících lidí)
d. soudruh O´Brien – údajný vyzvědač Bratrstva ve Vnitřní Straně, předá Winstonovi Goldsteinovu knihu, poté ho vyslýchá a mučí
b) členové Vnější Strany – dále soudruzi Syme a Parsons (obviněn vlastní dcerou)
a. soudruh Winston Smith – 40 let, pracuje na Ministerstvu pravdy (manipulování minulosti a úprava dokumentů), upravuje stará čísla novin, nedokáže se ubránit myšlenkám na minulost (co bylo před vládou Strany), jediný kdo neztratil rozum (fakt jsou fakta – 2+2=4), nevzdává se myšlenek na aktivní odboj
b. soudružka Julie – mladá členka Antisexuální ligy, tvoří mileneckou dvojici s Winstonem, „umí v tom chodit“- přístup k zásobám Vnitřní Strany, prosazuje trvalou přetvářku
oba si uvědomují, že jsou mrtvý; zatčeni a mučeni (vymývání mozků) – zradí se navzájem, pokořeni, obrátí své smýšlení o 180 stupňů, propuštěni a milují a ctí Velkého bratra, nemyslí!
c) Proletariát (85 %) – proléti= méněcenní, chudé poměry, život=sex, pivo, státní loterie
Prostředí: detailně popsáno – r. 1984; Londýn - Oceánie
Jazykový plán
- používá jednoduchý jazyk (umocněn sugestivním vyprávěním)
- používá metajazykovou rovinu – spojitost jazyka a lidského myšlení
- zkráceniny – zjednodušení jazyka
- neologismy - umělý jazyk Newspeak – děsivé je, že podobné jazykové systémy fungují už dnešním mediálním světě
- kontrast - klasická angličtina (oldspeak)
- naturalistické popisování trestu a nápravy obou provinilců
Kompoziční plán
- jednoduchá kompozice – kapitoly, kronikářská s retrospektivními prvky
- er-forma + ich-forma (Winston)
- vyprávění proloženo textovými vsuvkami dokumentů (Winston je čte)
- dále zápisky z Winstonova deníku (přesná datace)
- dále pasážemi komentujícími a vysvětlujícími způsob života v Oceánii
- některé reálie odkazují k autentickému světu, některé ho hyperbolizují, jiné jsou zcela fiktivní
principy Orwellova světa:
- totalitní systémy potřebují efektivně měnit minulost (dokumenty + vzpomínky)
- k manipulaci slouží aparát Ministerstva pravdy
o zpětně změna a vymazání údajů
o vaporizace nepohodlné osoby (vymazání existence)
o př.: přepisování všech novin, kde padla zmínka o nepohodlné věci / osobě
- potřeba vymazat i nehmotné vzpomínky, zmanipulovat myšlenky
- ke kontrole kolektivního myšlení existuje v Oceánii doublethink
o schopnost udržovat pohromadě 2 zcela protikladné infor. a zároveň jim věřit
o musí to být vědomě (vyžaduje inteligenci) a nevědomě (lež není přípustná – Strana nelže)
o př.: každý ví, že v prostorách Min. lásky (Lamini) jsou cely a mučírny pro pol. vězně, Min. pravdy (Pramini) se programově zabývá lhaním, ekonomika Min. hojnosti (Hojmini) vede k hladomoru, Min. míru (Mírmini) řídí válku;
Strana říká, že Eurasie je úhlavní nepřítel Oceánie, pak jím byla odjakživa bez ohledu na klamnou vzpomínku, že ještě před 10 min. byla spojencem
o člověk cvičený v doublethinku v tom nevidí spor (př.: vnitřně přesvědčen, že vaporizovaná osoba nikdy neexistovala i kdyby šlo o jeho vlastní matku)
- od řadového obyvatelstva Oceánie se vyžaduje, aby upřímně jásalo nad prací Strany a ze srdce nenávidělo její nepřátele a zároveň o ničem nepřemýšlelo
- veškeré lidské emoce,city a potřeby jsou programově přesměrovány na jiné cíle v souladu s ideologií (vymýcení lásky, orgasmu, manželství – umělé oplodnění)
- newspeak – k upevnění pravověrného myšlení (uměle vytvořený jazyk)
o má nahradit angličtinu (oldspeak)
o zjednodušení jazyka natolik, aby ideologicky závadné myšlenky nebylo možné ani slovně vyjádřit, případně aby působily absurdně, už na první dojem
o vedlejší významy slov potlačeny, slovní zásoba redukována na nezbytné minimum, citově zabarvené jen výrazy podporující Angsoc a odsuzující nepřátele
o uvědomuje si, že gramotnost ob. je třeba, ale stačí v omezeném množství
- ideozločin – zločin jenž může být spáchán nejenom slovy či skutky, ale též myšlením nebo v podobě myšlenky (= jakýkoli zločin proti Straně; trestán ideopolicií)
o podobně jako newspeak omezuje manévrovací prostor pro vyjádření závadných myšlenek (tedy i myšlenek na samostatný zločin)
o uváděny zde v praxi praktiky smiřující k vymýcení ideozločinu
„… brzy v Oceánii nebude možné ideozločin spáchat.“
- udržovací válka – není vedena proto, aby byla vyhrána, ale aby byla udržována
o aby obyvatelé nebohatli a neměli čas přemýšlet
o jen tak lze udržet hierarchickou společnost
o udržuje obyvatele ve strachu, v nedostatku a chudobě, odrazuje je od emocí
o je motorem Min. míru a Strany (pro všechny 3 mocnosti) – udržují status quo
Proměna (Franz Kafka)
Něco o autorovi:
Franz Kafka (1883 – 1924)
Narodil se a žil v Praze v rodině židovského velkoobchodníka s galanterií Hermanna Kafky a Julie Kafkové, měl dva bratry, Georga a Heinricha, oba zemřeli v dětském věku, a tři sestry, všechny později zemřely v koncentračních táborech. Se svým otcem nevycházel dobře, což ovlivnilo nejen jeho dětství, ale i dílo. Kafkova mateřština byla němčina, ale hovořil také česky a částečně francouzsky.
Studoval práva na německé části Karlo-Ferdinandovy univerzity a navštěvoval ještě přednášky germanistiky a dějin umění. Stal se doktorem práv, byl zaměstnán v pojišťovně jako koncipient, později jako tajemník. V tomto zaměstnání byl velmi nešťastný a své zaměstnavatele neměl rád; přesto dosáhl jistého kariérního úspěchu. Na podzim 1917 začal trpět tuberkulózou, kvůli níž opustil v roce 1922 své zaměstnání v pojišťovně a jež mu přivodila smrt.
Kafkův vztah k ženám byl více než komplikovaný. V roce 1912 se Kafka setkal s úřednicí Felice Bauerovou. Byl s ní dvakrát zasnouben, ale vztah definitivně skončil v roce 1917. Po ní měl ještě několik přítelkyň, žádnou si ale nikdy nevzal.
Kafka byl depresivní, nešťastný, nenápadný a slabý. Cítil se být životním ztroskotancem a nepochopený. Lidem se vyhýbal, jeho přáteli byli Max Brod, Franz Werfel a několik dalších německo-židovských intelektuálů.
Poslední léta svého života strávil v sanatoriích a lázních v Čechách, na Slovensku, v Rakousku i v Německu. V červnu 1924 zemřel na tuberkulózu hrtanu v sanatoriu v Kierlingu u Klosterneuburgu v Dolním Rakousku. Pohřben je v rodinné hrobce na Novém židovském hřbitově v pražských Strašnicích.
Kafka v závěti (dva neodeslané dopisy Maxi Brodovi) žádal, aby byla zničena veškerá jeho neuveřejněná díla, ale jeho přítel Brod závěť nerespektoval a dílo vydal.
Literární druh a žánr:
Střední epika - povídka
Tematický plán:
Námět: proměna chování příbuzných k nemocnému členu rodiny, který byl před nemocí nepostradatelný (hyperbola – nemoc = proměna v brouka)
Hlavní téma: zanedbávání neužitečného člena domácnosti vedoucí až k jeho smrti
Vedlejší téma: dospění mladší sestry z mladé dívky v dospělou ženu pod tlakem okolností ve velmi krátké době
Hlavní postavy:
Řehoř Samsa – obchodní cestující, který živí rodinu a splácí dluhy rodičů, jednoho dne zaspí a zjistí, že se proměnil v obrovského brouka. Nejdříve v něm zůstává vše lidské, později se mění v brouka i po duševní stránce.
Pan Samsa – otec rodiny, kterému zkrachoval obchod a který se velmi zadlužil. Zlobí se na Řehoře, že se změnil v brouka, je k němu nelítostný až krutý.
Paní Samsová – chce jít za svým synem, protože to stále její syn je, ale manžel ani dcera ji k němu nechtějí pustit.
Markéta Samsová – sestra Řehoře, která se o něj stará. Zprvu velmi pečlivě ho krmí a uklízí mu, později se však její postoj vůči němu mění, zanedbává ho a bere ho jen za obtížný hmyz. Navrhuje, aby se ho zbavili, Řehoř však ten samý den umírá.
Prostředí: autor dlouze, pečlivě a detailně popisuje situaci v rodině, navozuje stálé napětí a temno. Prostředí děje (byt, ve kterém se vše odehrává, město, okolí domu) autor nepopisuje. Zmíní se o obývacím pokoji, zamčených dveřích, psacím stole nebo obraze na zdi, ale nepopisuje nic určitého.
Jazykový plán:
Jazykem od sebe odlišuje postavení svých postav ve společnosti – celá rodina hovoří spisovně, úsečně a citově chladně, zatímco služka mluví nespisovně (ale ne v nářečí) a naivně. Kafka nepoužívá citově zabarvená slova, hovorové výrazy ani archaismy. Objektivně popisuje situaci a pojmenovává vše přímo bez příměr nebo obrazů.
K vyprávění používá er-formu, ale není v pozici vševědoucího vypravěče – autor ví pouze to, co ví hlavní hrdina a věci vidí a slyší pouze když to vidí a slyší hlavní hrdina.
Autor využívá přímou, nepřímou řeč i vnitřní monology, ale nijak dlouhé – hrdina si udílí pokyny, co má dělat a jak se chovat.
Kompoziční plán:
Autor používá kronikářskou kompozici, ale zachází s ní velice zvláštně. Přichází doprostřed děje ve zlomovém okamžiku a teprve později podává vysvětlení o poměrech v rodině a o tom, proč se rodina chová právě tímto způsobem.
Vybírá děj tří dnů během asi půl roku a popisuje pouze je (proměna, smrtelné zranění, smrt). O ostatních dnech se prakticky nezmiňuje.
Filmového zpracování se toto dílo nedočkalo, pravděpodobně by to bylo příliš náročné.
Těžká hodina (Jiří Wolker)
Něco o autorovi:
Jiří Wolker (1900 – 1924)
- narodil se v Prostějově v dobře situované rodině
- studoval gymnázium (literární, výtvarné i hudební nadání)
- již na gymnáziu začal publikovat ve studentských časopisech
- po absolvování gymnázia studoval na přání otce práva v Praze, zároveň navštěvoval Šaldovy přednášky na filozofické fakultě
- krátce byl členem brněnské Literární skupiny a pražského Devětsilu
- ve 24 letech zemřel na TBC
- autorem 2 básnických sbírek:
Host do domu - chlapecké verše, hledá krásu v každodenním životě, součástí i
lyricko-epická skladba Svatý kopeček – polytematická báseň,
autobiografické rysy, zážitky z dětství, vliv Apollinairova
Pásma
Těžká hodina
- básně z období nemoci: Na nemocniční postel padá svět, Rekonvalescent, Umírající, U roentgenu, Balada o námořníku
- próza: pohádky – O kominíkovi, O milionáři, který ukradl slunce
- Proletářské umění - zformulována základní východiska tohoto uměleckého směru
- Epitaf
- Wolkerovo dílo bylo nadšeně přijato mladou generací, po smrti byl ale obviňován z toho, že se příliš podbízí lidovému čtenáři
proletářská poezie (1920 – 1924)
- vznik počátkem 20. let (ovlivnil i výtvarné umění a hudbu)
- výrazný vliv ruské poezie (např. Majakovskij)
- představitelé byli zastánci myšlenky socialistické revoluce (kolektivní vzpoury)
- hrdinové z dělnického prostředí
- měla být optimistická a přístupná lidovému čtenáři
- Neumann – Kniha lesů, vod a strání, Wolker, Hora, Hořejší, částečně i Seifert
- byl jí ovlivněn spolek Devětsil (založen r. 1920)
Literární druh a žánr:
Lyricko-epický žánr – sociální balada
Tematický plán:
Námět: proletářská filosofie, strach z dospění a budoucnosti
Téma: bída a utrpení proletariátu a zároveň výzva k boji za uskutečnění spravedlivějšího společenského řádu, dělník se stává hrdinou, autor oslavuje hodnotu dělníkovy práce (Balada o očích topičových), věří v jeho sen o lepším životě (Balada o snu), často motiv smrti (Muž)
Postavy: obyčejní lidé, dělníci, často milenci, vyšší vrstva (kritizována)
Prostředí: většinou nepopsáno, pokud ano, tak je městské
Jazykový plán:
- metafory (chlapecké srdce mi zemřelo a sám v rakvi je vynáším)
- personifikace (milenčin dopise, lampo, kniho kamarádova,…dnes při mně stůjte)
- přirovnání (nejhlubší moře lidské oči jsou)
- aliterace (z rozkazu božího živý s živými žít budu ji, živou otázku vaši, − ó mrtví ze všech front světa)
- epifora (černé oči měla, mladé srdce měla)
- anafora (z železa ruce měl, z železa nohy měl)
- přímá řeč (Balada o očích topičových)
- archaické výrazy (odejela)
- často se odkazuje na milenky (má milá, sladká milenko)
Kompoziční plán:
- 22 básní, z toho 3 balady - Balada o nenarozeném dítěti, Balada o snu, Balada o očích
topičových (zhruba na začátku, uprostřed a na konci)
- používá různé druhy rýmů (sdružený, střídavý…)
- sloky nemívají stejný počet rýmů
Rozmarné léto (Vladislav Vančura)
Něco o autorovi:
Vladislav Vančura (1891 – 1942)
- nar. se v Háji u Opavy, otec byl správcem cukrovaru, měl 4 sestry, jeho příbuzným byl Jiří Mahen
- studoval gymnázium, UMPRUM, učil se knihkupcem, pokoušel se o přijetí na AMU, 1 semestr studoval práva, pak přestoupil na lékařskou fakultu, lékařskou praxi však vykonával jen krátce
- byl jedním z iniciátorů Devětsilu, byl jeho prvním předsedou
- od roku 1921 byl členem KSČ, v roce 1929 byl vyloučen
- věnoval se také filmové režii (film Před maturitou)
- v květnu 1942 byl zatčen a 1. 6. 1942 popraven
Vančurův styl: je velmi osobitý
- výrazné je postavení vypravěče
- používá bohatý slovník (archaismy, argotické výrazy, lidová rčení ...)
- zvláštní stavba vět (tzv. humanistické periody - složité větné celky)
- časté jazykové experimenty (syntéza moderního a tradičního)
- typické postavy: mírní lidé, renesanční typy a rebelanti
Avantgardní próza: průkopnická, levicově orientovaná, proti měšťáctví a sociální nespravedlnosti.
Charakteristická je nesourodost a roztříštěnost, místo historických témat spíše válečná a průmyslová témata. Vliv francouzské literatury (iracionální lit.), americké (pragmatismus) a ruské.
- Díla: : Pekař Jan Marhoul, Markéta Lazarová, Konec starých časů, Tři řeky, Koně a vůz a dramata Josefína a Jezero Ukereve
Literární druh a žánr:
Střední epika – humoreska (ovlivněná poetismem)
Tematický plán:
Námět: Ironická až satirická kritika maloměšťáckého života
Hlavní téma: Poklidná idyla malého města narušená příjezdem cizích lidí (kouzelníka a jeho asistentka)
Vedlejší téma: Vztahy mezi lidmi ve městě, pomluvy, konflikty a podezřívavost
Postavy: charakteristika především nepřímá (částečně také popsána jinými postavami)
Antonín Důra: majitel lázni; stará se především o své tělo a zdraví, ziskuchtivý
Kanovník Roch: knihomol, mluví o svých zásadách, ale nakonec je kvůli Anně ochoten je porušit
Major Hugo: bojechtivý, rázný muž
Kateřina: podezřívavá vypočítavá žena, Antonínova manželka
Arnoštek: Zpustlý kouzelník, podle Kateřiny velmi roztomilý, na závěr překvapí svou rázností
Anna: Krásná asistentka, která okouzlí všechny tři usedlíky
Prostředí: Krokovy Vary, během června (3 dny). Málo popsané, spíše řečeno v dialogu.
Jazykový plán:
Velmi archaické výrazy, vznešená slova a starší gramatika (předložka S místo Z), velmi charakteristický hyperkorektní jazyk; jazyková hravost – spojení archaismů s hovorovými prostředky, upravená lidová rčení, přechodníky, většina knihy psána dialogem, používá ironii, satiru, parodii.
Er-forma.
Kompoziční plán:
Chronologický kronikářský děj
Kniha je členěna do malých (půl strany) kapitolek s nadpisem popisujícím, co s v ní odehrává
Začátek i konec jsou podobné, probíhá zde debata tří usedlíků. Mezitím je zápletka, která vyruší klidný život v městečku, ale vše se vrací do starých kolejí.
Povídky z jedné kapsy (Karel Čapek)
(Rekord)
Něco o autorovi:
Karel Čapek (1890 – 1938)
- narodil se v Podkrkonoší, v Malých Svatoňovicích, na formování jeho osobnosti se uplatňovaly zejména 3 základní vlivy:
1. vliv otce - jeho otec byl venkovský lékař, který byl však velmi aktivní i mimo své povolání (hrával ochotnicky divadlo, přednášel o lékařství, národopisu a sociologii), byl velký čtenář, a proto své tři děti (Josefa, Helenu a Karla) vedl ke čtení
2. vliv babičky - veselá milá žena, která dětem často vyprávěla pohádky
3. vliv vzdělání - gymn. v Hradci Králové, Brně a Praze
- FF KU, studia v Berlíně a Paříži
- v roce 1915 získal doktorát z filozofie
- po ukončení studia krátce působil jako knihovník
- v letech 1916 - 1917 byl vychovatelem syna hraběte Lažanského
- 1917 - 1920 pracoval v redakci Národních listů
- od roku 1921 až do konce svého života pracoval v redakci Lidových novin
- v letech 1921 - 1923 pracoval jako dramaturg Vinohradského divadla
- podnikl řadu cest do zahraničí (Itálie, Anglie, Španělsko, Holandsko, Švédsko, Dánsko)
- v prvních letech republiky uzavřel přátelství s T. G. Masarykem, byl proto označován za oficiálního autora
- v roce 1935 se po patnáctileté známosti oženil s herečkou Olgou Scheinpflugovou
- zemřel o Vánocích roku 1938
- Povídky z jedné (zbytek) a druhé kapsy (Sbírka známek) – 1929
- další díla – Boží muka, Trapné povídky
20. léta – romány: Továrna na absolutno, Krakatit, Povídky z jedné a druhé kapsy,
30. léta – noetická trilogie Hordubal, Povětroň, Obyčejný život, Válka s mloky, cestopisy, Hovory s T. G. M., Zahradníkův rok, Marsyas čili na okraj literatury, Kniha apokryfů, pro děti Devatero pohádek, dramata: R.U.R., Ze života hmyzu, Věc Makropulos, Bílá nemoc, Matka
Literární druh a žánr:
Střední epika – povídka
Tematický plán:
Námět: pragmatická filosofie, hledání pravdy
Hlavní téma: detektivní povídky, odhalování trestného činu, paradox
Vedlejší téma: nátlak k přiznání, rekord
Postavy: charakterizovány přímo i nepřímo
četník Hejda – strážník na vesnici, vyšetřuje ublížení na zdraví statkáře Pudila, ale víc než zločin ho zajímá, aby našel toho, kdo tím udělal světový rekord
okresní soudce Tuček – stejně jako četník by rád získal rekord pro Čechy, po zklamání dává viníku vyšší trest
Václav Lysický - cihlářský dělník, který chtěl bránit cizího kluka před bitím, zranil Pudila a udělal světový rekord, který už nezopakoval (jen když se naštve, tak má sílu J)
František Pudil – statkář, už ho taky vyšetřovala policie, záporná postava, i když oběť
Obvykle hlavními postavami policejní úředníci, popis mezilidských vztahů (vražedný útok), morálky
Prostředí: okolí Sázavy někdy na počátku 20. století, ale nic bližšího, popisuje prostředí pouze, kde došlo k útoku, víc ho nezajímá
Jazykový plán:
- přímá řeč i nepřímá řeč, nevlastní přímá řeč (vypuštění uvozovek)
- spisovný jazyk, označování provinilců (holomek, švindléř, trulant), hovorové výrazy, archaismy
- nedokončené odpovědi, krátké věty
- er-forma
- postavy mnohdy odlišeny jazykem
Kompoziční plán:
- povídky, v každé kapse kolem 20
- kronikářská kompozice i retrospektivní prvky (vyprávění příběhů)
- rychlý dějový spád, napětí
Šlépěje
první povídka, původně v díle Boží muka – dva lidé se potkají na ulici a uvidí stopu, řeší co ji mohlo způsobit. Shodnou se na boží bytosti. Pokračování v povídce Elegie (Šlépěje II) – filosofický klub, neznámý muž tvrdí, že je bratr jednoho z mužů
Vražedný útok
Pan rada sedí u okna, když někdo u jeho hlavy prostřelí okno. Policie se ho ptá, jestli ho nechtěl někdo zabít, on nejprve popírá, že by měl nepřátele, ale potom si vzpomene na drobná příkoří, která lidem způsobil a případ nechá plavat.
Sbírka známek
Malý kluk se kamarádí s jiným klukem a spolu tajně sbírají známky, ukládají si je na půdu do truhly a je to jejich největší poklad. Ovšem jednou onemocní spálou a někdo mu je z půdy vezme. Sám si myslí, že to byl jeho kamarád a je hrozně nešťastný. Vyroste a s nikým se nebaví, jen pracuje, učí se a žije sám pro sebe, protože se zklamal v kamarádovi a otec ho také nechápe. Jednou mu však zemře žena a on se podívá do starých památek
a objeví tam tu sbírku známek, kterou tolik postrádal. Uvědomí si, že hrozně křivdil svému kamarádovi a je mu to moc líto.
Básník (ironie)
Mladý policejní vyšetřovatel dr. Mejzlík řeší případ, kdy starou paní přejede ve 4 hodiny ráno rychle jedoucí neznámé auto. Žádný ze svědků mu k tomu víc však neřekne, protože si nevšimli ani značky ani barvy auta. Jeden z nich mu však řekne ještě o dalším svědkovi. Dr. Mejzlík se za ním vypraví a dozví se, že je básník. On si však také značku či barvu auta nepamatuje, ale vzpomene si, že o tom napsal báseň. V ní spolu s vyšetřovatelem objeví zašifrovanou značku auta, aniž by to sám věděl a tím pomůže vyřešit případ.
