Takový můj malý čtenářský deník :-)
Kytice (Karel Jaromír Erben)
Něco o autorovi:
Karel Jaromír Erben (1811 – 1870)
- NO, romantismus
- studoval práva, sekretář Českého muzea (spolupracovník Palackého) a archivář města Prahy, redaktor Pražských novin
- celý život nemocný a neschopen uživit rodinu
- zemřel na tuberkulózu
- další díla: Písně národní v Čechách, Prostonárodní písně a říkadla…
Literární druh a žánr:
Lyrickoepický žánr – klasická balada
Tematický plán:
Námět: lidová slovesnost
Hlavní téma: mezilidské vztahy – porušení některé hranice mezilidských vztahů je tvrdě potrestána
Vedlejší téma: lidská morálka a determinace lidského osudu
Postavy: neromantické (obyčejní lidé, kteří bez námitek přijímají svůj osud), až na Záhořovo lože jen ženské hrdinky (matky) – není důležité společenské prostředí ani čas + nadpřirozené bytosti
Prostředí: někde detailně popsáno, někde se tím vůbec nezabývá – většinou romantické (lesy, hřbitovy)
Jazykový plán:
Často využívá dialogy, personifikaci, metafory, příměry, citoslovce, krátké věty pro větší dramatičnost děje…
Čtivý, nadčasový jazyk – výrazný rým, dokonalý souzvuk a zvukomalba
Kompoziční plán:
13 balad zrcadlově symetricky uspořádaných (12 z nich + Lilie)
1. Kytice – úvod – oslava vlasti, odkaz na Slovanství, upomíná na lidovou slovesnost
Věštkyně – závěr – naráží na pověsti o Libuši – lidová slovesnost
- uvozují sbírku – nejsou to balady
2. Poklad – porušení vztahu matka – dítě (pro bohatství matka zapomene na své dítě) – jen ponaučení, končí dobře
- střídání různých druhů rýmů po sobě: aabb, abab, abba…
Dceřina kletba – porušení vztahu matka – dítě (dcera spáchá sebevraždu, matka nic nenamítá, dcera ji viní ze svého osudu)
- rozhovor mezi matkou a dcerou
- aaab + refrén (matko má, dcero má)
3. Svatební košile – přeměna člověka (milenec se mění v upíra (oživlou mrtvolu) a chce zabít i svou milou) – končí dobře, dívka přežije
- aabb
Vrba – přeměna člověka (žena se v noci stává vrbou – manžel skácí vrbu a tím manželku zabije)
- aa
4. Polednice – do vztahu vstupuje nadpřirozená bytost, ale matka své dítě zabíjí sama
- abab
Vodník – do vztahu vstupuje nadpřirozená bytost, která matku trestá tím, že jí zabije dítě
- abab
5. Zlatý kolovrat – vina a trest, končí dobře (pohádkový příběh)
- aabbc
Záhořovo lože – vina a odpuštění (velké pokání), končí dobře
- velké odstavce, střídá rýmy: ababaaabba, abbaaabb…
6. Štědrý den – život, štěstí, láska x smrt
- abab
Holoubek – život, štěstí, láska x smrt (sebevražda)
+ Lilie – zlá tchýně a nelidská snacha
- aabb
Bajky (Ezop)
(O psu a o kusu masa)
Něco o autorovi:
Ezop (Aisópos) (6. stol. př.n.l.)
- zakladatel řeckých klasických bajek
- pocházel z MA, žil v Athénách a na ostrově Samos
- údajně otrok a mrzák
- předávaly se ústně, první soupis vznikl ve 3. stol. př.n.l. v Římě ve veršované podobě (Demétrios Falerón)
Literární druh a žánr:
Malá epika – bajka
Tematický plán:
Námět: mezilidské vztahy, chování, vlastnosti
Téma: chamtivost
Postavy: pes, který v odrazu ve vodě vidí psa s kusem masa v hubě (sebe sama) a chce i jeho maso. Svoje upustí, aby sebral jeho, ale maso mu spadne do vody a on nemá nic. (většinou zvířata a rostliny, výjimečně lidé a bohové)
Prostředí: nezáleží na něm (ani na čase) – bajky platí pořád
Jazykový plán:
Záleží na vydání. Srovnání: Ezopovy bajky – archaický jazyk, Ezopské bajky – srozumitelný dnešní jazyk, Bajky podle Ezopa – čtivý dnešní jazyk
Kompoziční plán:
Krátký příběh + ponaučení z příběhu
Velký testament (François Villon)
(Balada mravoučná)
Něco o autorovi:
François Villon (François de Montcorbier) (1431 – po 1463)
- první prokletý básník
- studoval na Sorbonně, žil bohémským životem a často unikl trestu jen díky vlivným přátelům
- 1455 zabil soka v lásce, byl odsouzen ale za rok omilostněn, 1462 odsouzen k oběšení jako nepolepšitelný, trest změněn na 10 let vyhnanství z Paříže a dále o něm nejsou zprávy
- lyrický básník, tvůrce „villonské sociální balady“
- další díla: Malý testament aneb Odkaz (1456), Balady v žargonu (psány zlodějskou hantýrkou – „rozluštěny“ až v 50. letech 20. stol.)
Literární druh a žánr:
Lyrickoepický žánr – sociální balada
Tematický plán:
Námět: reflexe prostředí a doby – kritika všech vrstev
Téma: zkaženost společnosti – všechny peníze jdou na neřesti
Postavy: žádné konkrétní (blíže je nespecifikuje) a popisovány jsou pouze psychologicky
Prostředí: žádné konkrétní, výčepy, ulice, prostředí lůzy
Jazykový plán:
Archaický jazyk, zkrácená slova, přehozený slovosled. Je mu typická naprostá jednoduchost vyjádření pocitů, žádná symbolika. Motivy na hranici vulgarity, ironie, výsměch, metafory, refrén
Kompoziční plán:
16 balad, dvě písně, tři rondeaux a jeden epitaf = 172 osmiveršových strof
Villonská balada: 4 strofy: 3 strofy 7 – 12 veršů, poslední 4 – 6 veršů (polovina) = poslání, poslední verš = refrén.
5 částí: V první charakterizuje sebe sama, v druhé se ohlíží zpět a hodnotí svoji existenci, ve třetí dominuje motiv smrti, života a jeho pomíjivosti, čtvrtá část je reflexe přátelství a ženské krásy, poslední část je závěť (Modlitba k Panně Marii)
Dekameron (Giovanni Boccaccio)
(Povídka – den 6., příběh 8.)
Něco o autorovi:
Giovanni Boccaccio (1313 – 1375)
- italský renesanční novelista a epik
- syn florentského obchodníka (těžké dětství)
- vystudoval práva, ve své pozdější činnosti popisoval právníky jako hlupáky
- psal zábavné příběhy s milostnou tematikou
- odpůrce středověku a mystiky = po celý život se věnoval výhradně pozemským věcem a konkrétnímu světu lidí
- dílo: touha po životě, všech rozkoších a radostech, které může svět poskytnout
- ve stáří začal s kritikou humanismu a k zavržení vlastních uměleckých děl
Literární druh a žánr:
Střední epika – novela (krátká, málo postav, náhlý dějový zvrat)
Tematický plán:
Námět: úmysl pobavit
Téma: výsměch tehdejší společnosti – poukázání na různé vlastnosti
Postavy: charakterizovány přímo i nepřímo
Fresco – moudrý muž, který se snaží svoji neteř upozornit na to, jaká je
Ciesca – hezká, namyšlená, skoro až hloupá
Prostředí: jen letmo načrtnuté – větší it. město, zápach hadrů – chudší čtvrti
Jazykový plán:
Archaický – jiná skladba vět a archaické výrazy, ale hodně čtivý
Kompoziční plán:
Rámcová kompozice celého díla – útěk z Florencie a návrat
Romeo a Julie (William Shakespeare)
Něco o autorovi:
William Shakespeare (1564 – 1616)
- narodil se v městečku Stratford nad Avonou (teď je tam velký památník)
- syn rukavičkáře, třetí z osmi dětí (4 sestry a 3 bratři)
- v osmnácti se oženil s osm let starší Annou Hathawayovou (měli spolu 3 děti)
- působil jako herec a spisovatel v Londýně, hrál i u dvora Alžběty 1.
- hrál v novém divadle The Globe, v roce 1613, po tom, co aréna vyhořela, skončila jeho herecká kariéra
- ve stejný den co Shakespeare zemřel i Miguel Cervantes y Saavedra
- psal kronikářské historické hry, zápletkové komedie a humanistické tragédie (37 her)
- další díla: I. období: komedie: Zkrocení zlé ženy, Sen noci svatojánské, Kupec benátský, Veselé paničky windsdorské, Mnoho povyku pro nic
Historické hry: Jindřich IV., V., VI., Richard II., III., Julius Caesar
II. období: tragédie: Hamlet, Othello, Makbeth, Král Lear, Antoniu a Kleopatra
Literární druh a žánr:
Drama – tragédie
Tematický plán:
Námět: boj lásky a nenávisti – zde láska vítězí až po smrti
Hlavní téma: láska v rámci dvou znepřátelených rodů a důsledek v nevyhnutelné tragédii (inspirace válkou růží)
Vedlejší téma: polemika nad láskou, životem a smrtí…
Postavy: popisuje je nepřímo, postavy se nevyvíjejí (za tři dny na to ani není čas)
Romeo: Montek, miluje Julii, statečný, galantní, naprosto oddaný, nevyrovnaný, přecitlivělý
Julie: Kapuletová, miluje Romea, chytrá, krásná, oddaná Romeovi
Otec Lorenzo: františkánský mnich, přítel Romea, oddá Romea a Julii
Montek a Kapulet: hlavy dvou znepřátelených rodů
Prostředí: Itálie, Verona…víc nic
Jazykový plán:
Spousta dlouhých monologů, zbytečných frází, chvílemi zbytečně zdlouhavé, někdy málo srozumitelné (překlad Břetislav Hodek 1980)
Kompoziční plán:
Kronikářská kompozice, využívá sbor k ujasnění děje (návrat k antice).
Lakomec (Moliére)
Něco o autorovi:
Moliére (Jean-Baptiste Poquelin) (1622 – 1673)
- klasicistní dramatik, herec a divadelník
- otec byl dvorní čalouník a truhlář – syn mu nechtěl dělat ostudu
- studoval práva, měl být notářem, 1643 však s přáteli zakládá divadlo a vyráží na turné
- 1655 je do Paříže pozval králův bratr a směli hrát v divadle Petit Bourbon – nakonec byli Ludvíkem XIV. jmenováni Královským souborem
- soubor se proslavil zvlášť Moliérovými hrami
- psal ve stylu komedie Dell’arte
- další díla: Tartuffe, Misantrop, Zdravý nemocný, Škola žen…
Literární druh a žánr:
Drama – komedie
Tematický plán:
Námět: obraz soudobého života a nešvarů společnosti
Hlavní téma: pokřivení lidské povahy různými úchylkami (zde lakota)
Vedlejší téma: pokřivené vztahy v rodině
Postavy: vůbec se nevyvíjejí, zůstávají stále stejné, jsou popisovány nepřímo tím, jak se chovají
Harpagon: bohatý, ale velmi lakomý člověk na sobě, své rodině i služebnictvu, štěstí je pro něj jen co nejvíce peněz
Kleantés: syn Harpagona, záleží mu na tom, jak vypadá a proto ho trápí otcova lakota
Eliška: miluje Harpagonova tajemníka Valeria, ale nemůže si ho vzít, protože ji otec chce provdat bez věna za velmi bohatého ale starého muže
Valerius: tajemník Harpagona, který mu lichotí, aby si mohl vzít Elišku, i když je chudý. Nakonec se ukáže, že je synem bohatého Anselma, ženicha Elišky
Marianna: krásná chudá dívka, kterou miluje Kleantés, ale chce si ji vzít Harpagon, také Anselmova dcera
Anselm: bohatý člověk, který se ukáže až úplně na závěr a vyřeší ke šťastnému konci celou zápletku
Prostředí: Paříž, ale autor ho v poznámce nijak nespecifikuje
Jazykový plán:
Jazykově odlišuje jednotlivé postavy a jejich postavení ve společnosti. Nijak archaický jazyk, velmi lehce čtivý. – Orbis Praha 1953
Kompoziční plán:
Komedie o pěti dějstvích, kronikářská kompozice, jedna dějová linka
Komedie Dell’arte: improvizované barokní divadlo (Itálie) – pouze základní dějová kostra
Piková dáma (Alexandr Sergejevič Puškin)
Něco o autorovi
Alexandr Sergejevič Puškin (1799-1837)
- ruský básník, prozaik a dramatik, zakladatel moderní ruské literatury
- sympatizant s hnutím děkabristům, ale umírněný monarchista
- pocházel ze šlechtické rodiny a vystudoval lyceum pro šlechtice
- některá jeho díla vyvolala odpor vlády a Puškin byl poslán za trest dvakrát do vyhnanství, které mu poskytlo látku pro jeho další díla
- zajímal se o historii a ruskou lidovou slovesnost
- Zemřel v necelých 38 letech na následky zranění v souboji se svým švagrem, domnělým nápadníkem své manželky
- psal též literární kritiky, publicistiku a vydával literární časopis Současník
- nejvýznamnější je jeho básnické dílo inklinující k byronovským tematům: Ruslan a Ludmila, Cikáni, Evžen Obětin, Měděný jezdec
- próza: Kapitánská dcerka, Piková dáma
- drama: Boris Godunov
Literární druh a žánr:
Střední epika - novela
Tematický plán:
Námět: ruská společnost puškinovy doby
Hlavní téma: fanatismus pro jakoukoli věc a cílevědomost dokáže bez výčitek podvádět i zabíjet
Vedlejší témata: mezilidské vztahy, vypočítavost, předstírání, neupřímnost, za zločin přijde trest…
Postavy: postavy charakterizuje přímo i nepřímo, přímo jejich charakter, ale ne vzhled
Hermann: inženýr, syn poruštěného Němce, vypočítavý, sobecký, hledající jen vlastní prospěch (pro ten předstírá lásku k Lizavetě) – romantický rozpolcený hrdina
Lizaveta Ivanova: chudá schovanka hraběnky, nikdo si jí nevšímá, a proto ji svést nedělá Hermannovi žádné potíže
Hraběnka Anna Fedotovna: stará, sobecká žena, jako jediná žijící zná vítěznou kombinaci tří karet, ale nechce ji prozradit
Prostředí: není jasné místo odehrávání příběhu (jen Petrohrad), lehce načrtává místnosti v domě, ale jinak se tím moc nezabývá
Jazykový plán:
Kniha je psaná er-formou, to se trochu vymyká romantickému pojetí.
Používá množství francouzských výrazů (Francie byla v Rusku v módě). Často používá ***ská, aby nemusel uvádět jména nebo místa.
Kompoziční plán:
Před každou kapitolou je předznamenání (ve verších, část dopisu nebo rozhovoru) nějak se vztahující k ději v kapitole.
Používá kronikářskou kompozici, někdy se vrací v ději zpět o několik dní.
Máj (Karel Hynek Mácha)
Něco o autorovi:
Karel Hynek Mácha (1810 – 1836)
- zakladatel české moderní poezie
- syn mlynářského pomocníka a muzikantky
- studoval filosofii a práva, pak nastoupil jako advokátní praktikant
- velký vlastenec, ochotnicky hrál divadlo
- zemřel těsně před svatbou s Eleonorou Šenkovou
- další díla:Večer na Bezdězu, Cikáni, Pouť krkonošská, Boleslav, Bratrovrah, Bratři
Literární druh a žánr
Lyricko epický žánr – poema?
Tematický plán:
Námět: romantický příběh na pozadí přírody – kritika tehdejší společnosti
Téma: uvažování nad životem a smrtí, láskou a pomstou, popisování vlastních pocitů…
Postavy: nepopisuje je vůbec (ani přímo ani nepřímo) – nikdy se nesetkají
Jarmila: svedená dívka, která se po zprávě, že je její milenec zatčen po vraždě jejího svůdce a že bude zítra popraven, dobrovolně vrhá do hlubin
Vilém: „strašný lesů pán“, loupežník, v mládí zapuzen vlastním otcem, kterého, ač neví, že je to on, později zabíjí. Ve třetím zpěvu ho čeká smrt.
Hynek: vypravěč, ztotožňuje se s Vilémovým utrpením
Prostředí: lyricky popsáno pomocí barev, světla i pocitů autora – subjektivnost básně
Jazykový plán:
Píše takzvaným „novočeským jambem“ (na konec verše a poloverše klade jednoslabičné slovo – vzestupnost verše). Používá abba abab.
Mění vžitá pojmenování (večerní máj – májový večer) a velký význam mají barvy.
Využívá protiklady a kontrasty: světlo x tma, jarní příroda x poprava…).
Kupí podobně znějící slova (lhal lásky žel). Cíleně zakončuje verše dvojhláskami (zemi krásnou, zemi milovanou…). Někdy opakuje celé odstavce pro větší melodičnost.
Básnické prostředky: přirovnání (co slzy lásky), metafora (bledá tvář luny), personifikace (o lásce šeptal tichý mech, luny krásná tvář), oxymorón (umřelé hvězdy svit, mrtvé milenky cit, zbortělé harfy tón), metonymie (hrdliččin zval ku lásce hlas), pleonasmus (modrý blankyt), gradace (temná noc, temnější mně nastává), epizeux (bledě jasná, jasně bledá), aliterace (milenka milence), symboly (dívka, anděl padlý).
Kompoziční plán:
Dedikace (předzpěv) + 4 zpěvy + 2 intermezza
Kulička (Guy de Maupassant)
Něco o autorovi:
Guy de Maupassant (1850 – 1893)
- francouzský spisovatel, žurnalista a dramatik (realismus a naturalismus)
- pocházel z venkovské šlechty, studoval práva v Paříži, zúčastnil se prusko-rakouské války
- skončil jako úředník na ministerstvu námořnictví a kolonií
- během 11 let napsal více jak 300 povídek, 6 románů, 3 divadelní hry, 3 cestopisy a dále stovky studií, předmluv, novinových článků a kronik
- umírá na v léčebném ústavu v Passy u Paříže syfilis a tím spojenou duševní chorobu
- další díla: Miláček + např. povídka Na Silvestra
Literární druh a žánr:
Střední epika – povídka
Tematický plán:
Námět: povídka vznikla jako literární ztvárnění prusko-francouzské války
Hlavní téma: povrchnost a vypočítavost tehdejší společnosti
Vedlejší téma: vlastenectví
Postavy: popisuje je převážně přímo, částečně vzhled ale hlavně jejich charaktery
Kulička: dobrosrdečná hrdá prostitutka, velká vlastenka, která pod tíhou okolností udělá čin proti své vůli (pro obecné blaho) a za to se jí dostane jen pohrdání
Pán a paní Loiseauovi: bohatí prodavači vína, trochu podvodníci, neumí se chovat
Pan a paní Carré-Lamadon: člen městské rady, vážení majitelé přádelen bavlny, důstojní ale nijak počestní
Hrabě a hraběnka de Bréville: nejvznešenější jméno v Normandii, namyšlení, mají velmi dobré chování
Prostředí: detailně popsáno – doba, situace, místo, roční období
Jazykový plán:
Moderní jazyk, žádné archaismy, žádné symboly, otevřená pravda
Kompoziční plán:
Kronikářská kompozice
Revizor (Nikolaj Vasilijevič Gogol)
Něco o autorovi:
Nikolaj Vasilijevič Gogol (1809 – 1852)
- ruský realistický prozaik, dramatik a publicista
- zobrazil ruskou společnost ostře satiricky a se smyslem pro humor
- pocházel z rodiny ukrajinských statkářů
- absolvoval gymnázium, 1928 odešel do Petrohradu a učil na univerzitě všeobecné dějiny
- pobýval v Itálii, Paříži, Římě, podnikl pouť do Jeruzaléma
- v jeho díle se prolíná realismus s romantickými prvky
- Mirgorod – sbírka 4 povídek – Taras Bulba; petrohradské povídky – Plášť, Podobizna…
- Revizor, Ženitba, Hráči, Mrtvé duše
Literární druh a žánr:
Drama – komedie
Tematický plán:
Námět: kritika ruské společnosti
Hlavní téma: přetvářka a patolízalství k vysokým úředníkům
Vedlejší téma: mezilidské vztahy v rodině
Postavy: charakterizovány přímo i nepřímo
Chlestakov: namyšlený, hýřivý, ale ztroskotaný úředník z Petěrburku. Využívá omylu direktora a vydává se za revizora.
Osip: vychytralý sluha Chlestakova
Policejní direktor: úplatný, nečestný, bojí se revizora
Jeho žena: má šanci polapit lepšího muže a neváhá manžela podvést
Prostředí: reálné, ale nepřesně dané
Jazykový plán:
Citově zabarvená slova, nespisovný jazyk, citoslovce…
Kompoziční plán:
Kronikářská kompozice, 5 aktů
Noc na Karlštejně (Jaroslav Vrchlický)
Něco o autorovi:
Jaroslav Vrchlický – Emil Frída (1853 – 1912)
- lumírovec, nejvýraznější představitel kosmopolitního proudu
- lounský rodák z kupecké rodiny, studoval filozofickou fakultu (historie, filozofie, románské jazyky)
- od 1875 vychovatel v hraběcí rodině v Itálii
- na vrcholu slávy byl profesorem srovnávacích dějin literatury na KU
- 1908 – mozková mrtvice – ztráta schopnosti číst a psát, slovní komunikace
- zemřel v Domažlicích
- 144 knih, 98 překladů z 18 národních literatur
- občas mnohomluvnost – nepříliš uměleckosti
- lartpourlartismus (umění pro umění) – neuznává mimoestetické kvality
- Šalda i mladá generace ho neuznávali
- Zlomky epopeje: Duch a svět, Legenda o sv. Prokopovi, Selské balady, Sfinx, Zlomky epopeje, Píseň o Vinetě = epika
- Dojmy a rozmary, Hudba v duši, Okna v bouři = lyrika
- Drahomíra, Bratři, Knížata, Noc na Karlštejně = drama
Literární druh a žánr:
Drama – Veselohra (Komedie)
Tematický plán:
Námět: historická hra se skutečnými osobnostmi – historicky nepravdivé události využívá k oslovení a pobavení diváka
Hlavní téma: Láska může porušit/zrušit všechny zákazy
Vedlejší téma: za vším hledej ženu
Postavy: charakterizovány nepřímo – tak jak jednají a jak se sebou mluví (všichni mluví s úctou s Karlem IV., pak s Arnoštem, Alžbětou a pak tak rovně)
Karel IV.: moudrý, velice zaneprázdněný vladař, který chce zachránit čest své manželky, i když porušila jeho zákaz
Alžběta: královna, manželka Karla – žárlí, protože je dlouho odloučena od svého muže a chce se s ním vidět i přes zákaz (nebo ho při něčem nachytat)
Arnošt z Pardubic: arcibiskup pražský, který pomáhá císařovně, i když tím klame svého pána
Pešek Hlavně: královský šenk, který se chce stát rytířem, aby se mohl oženit se svou milovanou
Alena: neteř pana Ješka z Wartenberka, purkrabího na Karlštejně, a dívka Peška. Nevěří, že by Pešek mohl kdy získat ostruhy a tak se vsadí se svým otcem, že přečká noc na Karlštejně. Za to si pak může vzít Peška.
Prostředí: detailně popsáno v poznámce (rok 1363)
Kompoziční plán:
Kronikářská kompozice, 3 jednání, tři dějové linie
Jazykový plán:
Živé dialogy, vtipné zápletky, jazyk charakterizuje postavení osob, archaický jazyk (navození 14. stol.)
Krysař (Viktor Dyk)
Něco o autorovi:
Viktor Dyk (1877 – 1931)
- český básník, prozaik, dramatik, publicista, nacionalistický politik, anarchistický buřič, symbolista
- žák Aloise Jiráska, vystudoval práva, působil však jen jako novinář a spisovatel
- redaktor Lumíra a Národních listů
- za první sv. v. byl v protirakouském odboji
- od 1925 byl senátorem, odpůrce politiky Hradu
- zemřel na srdeční mrtvici v Jaderském moři
- další díla: sbírka Buřiči, Devátá vlna, básnická tetralogie Lehké a těžké kroky, Anebo, Okno, Poslední rok
Literární druh a žánr:
Střední epika – novela (s neklasicistními prvky)
Tematický plán:
Námět: stará německá legenda, tedy kritika soudobé společnosti
Téma: láska a nenávist, moc nad lidskými osudy, zrada, zkaženost světa
Postavy: popsány spíš nepřímo pomocí jejich chování a jejich okolí
Krysař: romantická postava na okraji společnosti, naprosto čestný a oddaný
Agnes: zranitelná rozpolcená dívka, nemůže si vybrat mezi Krysařem a Kristiánem, nakonec těhotenství s Kristiánem řeší sebevraždou
Kristián: příživník na společnosti – čeká na smrt strýce, aby měl peníze, miluje Agens
Sepp Jörgen: prostoduchý rybář, kterému všechno dojde o den později. Proto se jako jediný zachrání
Prostředí: nejistá doba, německé město Hammeln
Jazykový plán:
Krátké věty, nedokončené výpovědi, spousta symbolů…
Kompoziční plán:
Dedikace, 26 krátkých kapitol, používá velké množství dialogů na větší dramatizaci.
